Hrad Krasíkov - Švamberk

Vrch s kaplí a zřícenou věží ležící západně o Plzně byl osídlen již v pravěku. Stopy osídlení však zanikly při budování středověkého hradu. Ves Krasíkov,  položená v místech pozdějšího švamberského dvora,  je prvně zmiňována roku 1227, kdy ji velmož Kojata odkázal svému služebníkovi Marešovi.  Brzy pak získal okolní krajinu předek českého rodu Švamberků, Ratmír ze Skřivína, který od roku 1223 zastával úřad komorníka plzeňského kraje. Jeho syn Ratmír užil v roce 1252 poprvé predikátu ze Švamberka. Syn Jan připojil v roce 1254 ke svému jménu také tento přídomek. Třetím Ratmírovým synem byl  Bohuslav I.. Hrad byl založen kolem roku 1250.

Jako dalším z rodu Švamberků  se po hradě psal Bohuslav II., který byl patrně synem Bohuslava I.. Hrad je ve středověku nazýván také Krasíkovem, po vsi pod hradem. Za Bohuslava II. je v roce 1342 prvně uváděn i samotný hrad Švamberk s kaplí umístěnou na předhradí. Bohuslavovým nástupcem byl jeho syn Bohuslav III., který zastával funkce u královského dvora. V roce 1357 a znovu v roce 1358 podával tento Bohuslav z Krasíkova – Švamberka  plebána ke karsíkovské hradní kapli.

Ze čtyř synů Bohuslava III. se na Švamberku připomínají bratři Bohuslav IV. a Bušek. Po jejich smrti spravoval panství třetí ze sourozenců Jan.  Po Janově smrti přešlo panství na nezletilé syny Bohuslava IV., jimiž byli Bohuslav V., Hynek řečený Krušina a Jan.

Trnem v oku byl husitům především Bohuslav V., který zastával úřad správce Plzeňského kraje. S husity se utkal roku 1419 v bitvě u Nekmíře, r. 1420 na Zelené Hoře a v tomtéž roce ještě u Horažďovic. Roku 1421 husité oblehli hrad. Bohuslav se nakonec vzdal husitskému hejtmanu Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína. Byl převezen na jihočeský hrad Příběnice a zde byl uvězněn. Zatímco Bohuslav seděl ve vězení, strhla se o Švamberk  další bitva. Příslušníci plzeňského kandfrýdu oblehli hrad, který nyní bránila husitská posádka. Té v brzké době přispěchal na pomoc Jan Žižka s pětitisícovou armádou kališníků. V roce 1422 se Bohuslav přidal k husitům. Jeho pohnutý život ukončil šíp, kterým byl při dobývání rakouského města Retzu zasažen přímo do oka. Hynek Krušina musel Švamberk  nakonec od husitů vykoupit.

V roce 1433 postihl Švamberk  požár. Ještě před Hynkovou smrtí byl však opraven. Hynkův syn byl pokřtěn opět oblíbeným rodovým jménem Bohuslav VI. a zemřel ve vysokém věku, proto po jeho smrti byl naživu již jen syn Jindřich, který také získal hrad Švamberk.  Za jeho vlády byla roku 1510 na hradě vylámána nová studna. Po dosažení plnoletosti se panství ujal syn Jiří Petr, který zemřel již roku 1608 ve věku pouhých 42 let. Posledním žijícím Švamberkem se stal druhý ze synů, Jan Bedřich. Bedřichova účast ve stavovském povstání byla komisí ohodnocena na 1.200 zlatých, po jejichž zaplacení byl považován za císařova příznivce. V době třicetileté války vydržoval na Švamberku  císařské žoldnéře.

Ve válečné vřavě, která definitivně ukončila život mnoha českých hradů, zanikl také Švamberk. V roce 1646 obsadil zpustlý hrad švédský generál Vrangel se 300 jezdci, kteří z hradu pustošili okolí. Jan Bedřich zemřel v roce 1659 jako poslední ze Švamberků žijících na západočeských panstvích a byl uložen do hrobky Švamberků.

Kaple sv. Máří Magdalény tvoří dnes nejvýraznější dominantu hradního  návrší. Nejstarší zmínky o hradní kapli umístěné na předhradí pocházejí  již z roku 1342.